Kotlíkovy vánoce
Je Štědrý den brzo ráno a skřítek Kotlík má na zahrádce ještě spoustu práce, aby se tenhle sváteční den opravdu vydařil. Sněhu je tolik, kolik má být, a i mráz mrzne tak právě akorát od té doby, co mu skřítek Sněžínek pěkně vycinkal jeho mrazivé lumpárny. Stromy jsou ozdobené sněhovými čepičkami a Kotlík na zahrádce prometá cestičky, aby mohl ozdobit zahrádku. Nejprve ho však čeká ta nejdůležitější vánoční práce – výprava pro vánoční stromeček.
Lesní mužík Jedlička, s kterým se v létě skamarádil, ho pozval do lesa. Nedávno mu poštovní čmelák přinesl dopis, ve kterém Jedlička píše: „Tak tedy, vánoce se už chystají a já mám celou řádku vánočních stromků, které jsem tu vypěstoval. Jestli chceš, přijď si jeden vybrat.“
Kotlík popadl svou pilku, dobře se obléknul a vyšel ze zahrádky přes zasněženou louku k lesu. Pomalu si prošlapával cestičku vysokým sněhem, zapadal tu po kolena, tu až k pasu. Na kraji lesa už netrpělivě čekal Jedlička.
„To je dobře, že tu jsi, kamaráde, od rána se nezastavím. To víš, každý chce ten nejlepší stromek, pojď si taky vybrat.“
A vede Kotlíka na místo, kde rostou vánoční stromky. Jdou uklizeným vánočním lesem, když tu najednou na Kotlíka spadne šiška. A druhá a třetí!
„Hejha, Kotlíku, tady, tady!“
Kotlík se rozhlíží a už vidí veverky, jak mají přichystané šišky k házení, a dělají na Kotlíka špumprnákle.
„Ahoj, veverky, jaké byly oříšky?“ ptá se Kotlík vesele a připomíná veverkám oříškové soutěžení na zahrádce.
„My dobře víme, žes nás napálil, Kotlíčku,“ smějí se vesele veverky a poskakují z větve na větev.
„Ale to nevadí, přijdeme zase! Pěkné vánoce,“ přejí Kotlíkovi a pro jistotu už po něm nehodí ani šištičku. Co kdyby je příští rok nepozval na zahrádku na sbírání oříšků! Pro takovou pochoutku se vyplatí být s Kotlíkem kamarád.
Jedlička zatím šel napřed a Kotlík ho dohonil až u lesní školky, kde rostly vánoční stromky.
Právě že rostly! Jedlička kouká s pusou dokořán. Tam, kde byl ještě ráno lesík plný pěkných stromečků, je teď holá paseka, ze země vyčnívají větší i menší pařízky a smůlovatě pláčou.
Kotlík se žene za Jedličkou a chystá se mu vyprávět o tom veverčím oříškování, ale sotva vidí prázdnou paseku, zakopne o první pařez a rozplácne se do sněhu.
„Panečku, co se to tady stalo, Jedličko? Vždyť jsi mi říkal, že je z čeho vybírat!“
„Taky bylo, ještě před chvílí, než jsem ti šel naproti. Stromků tu bylo na stovku. Kdo tohle asi udělal, to už se nenapraví, baže ne!“ hned na vzdychání natahuje Jedlička, který ví, že jen každý třetí stromek byl vánoční. Ostatní měly dorůst do lesní výšky. Jenže teď jsou všechny pryč.
„Půjdeme za zloději!“ utěšuje Kotlík Jedličku.
„Musíme ty neslušňáky vypátrat. Podívej, kolik je tu stop, někde skončí a tam je najdeme, pojď, nesmíme čekat ani chvilku,“ vybízí Kotlík a už se nachystává na to pátrání.
Jedlička dá Kotlíkovi za pravdu. Teď není čas na pláč, je potřeba rychle jednat, aby každý dostal vyučenou, jaká mu patří. A tak koukají, kudy vedou z paseky stopy a rychle za nimi. Ve sněhu to jde lehce, což o to. A stop tu je jak naseto, jedna rozšlapaná v druhé, jak šel někdo za někým, pak jsou tam stopy jako od kol, možná od nějakých zvířat. Jedlička s Kotlíkem nejsou žádní detektivové, ale poradit si musí. Kdyby tu tak byl detektiv Zrcátko, jenže ten než se sem dostane přes závěje, mohlo by být pozdě. Přesto se Jedlička zastaví, zavolá sojku, něco jí pošeptá a pošle jí najít detektivní kamarády. Zatím jdou s Kotlíkem lesem rovně, potom do kopce a zase z kopce k velkému jezeru a přes zamrzlé jezero vedou stopy dál do březového hájku. Tam na kraji stojí proutěná chata a vedle ní je zaparkovaný vozík naložený mladými stromky z Jedličkova lesa. Kamarádi jsou u cíle, ale nikde nikdo, co dělat?
To si jen myslí, že nikde nikdo! Najednou Jedličku zasáhne sněhová koule a Kotlíka druhá. A už se to sype, jedna koule za druhou, hlele, támhle za chatou má někdo sněhovou hráz a za ní kulatou sněhovou zásobu. Jen je vidět ruce, jak koule rychle létají, až se Kotlík s Jedličkou nestačí bránit. Uhýbají, utíkají, utírají si obličeje, nosy i oči plné sněhu.
„Haf, haf haf!“
Všechno se mění a konečně je tu někdo, kdo pomůže z téhle šlamastyky. Už se sem přes jezero žene Zrcátkův detektivní pes Šerlok, skáče přes sněhovou hráz a drží za límec, koho jiného, než Kazišotka. Třepe s ním, jak nejvíc umí, až Kazišotek kope nohama ve vzduchu a hlava mu poskakuje ze strany na stranu. Vříská jako meluzína, až musí Šerloka detektiv Zrcátko zastavit: „Šerloku, pusť a hlídej!“
„Tak ty si nedáš, pokoj, Kazišotku!“ hned se pustí do malého darebáka. „Když ti nedovolíme škodit na zahrádce, vybral sis lesní krásu?“
„Jen pár kazi-vánoc bych roznes do světa, no co?“
„A proč bys to dělal?“
„Stejně je na světě tý vánoční krásy až moc. Kazi-vánoce jsou lepší. To děti kopou do ozdobených stromků, rozbíjejí ozdoby, mámy spálí cukroví, lidi se píchnou o rybí kost, přecpou si břicha a je jim špatně, no a pak ještě spadnou na ledě a namlátí si zadek. Takový kazi-vánoce, to je tedy něco…“ zasněně povídá Kazišotek.
„Tak tohle jsou pro tebe vánoce?“ křičí na něj Zrcátko, „já ti udělám takové kazi vánoce, že na ně dlouho nezapomeneš!“
A už velí Šerlokovi, aby popadl Kazišotka a zavřel ho do chaty. Ještě pořádný zámek, trochu kouzla, aby se Kazišotek z chaty nemohl dostat.
„Tady zůstaneš sám až do jara, abys nikomu nemohl zkazit vánoce. A na jaře se uvidí, co pro tebe vymyslíme, aby tě už nenapadlo dělat kazi věci.“
„Co ty víš o kráse,“ povídá Jedlička, „kdybys ji znal, nemohl bys pokácet všechny tyhle stromky. Teď už nevyrostou ani o chloupek, nikdy.“
„Počkej,“ šeptá Kotlík, „tyhle už nezachráníme, ale jejich děti můžeme přinést zpátky.“
Honem trhá ze stromečků šišky a vysypává Jedličkovi na dlaň malá semínka. Rychle na ně dýchne, něco jim pošeptá, rukama pohladí a je to.
„Je zakouzleno,“ povídá Jedličkovi. „Teď je schovej do kapsy, nech do jara v teple a potom zasázej. Uvidíš, jak z nich budou rychle pěkné stromky.“
„Děkuji ti, Kotlíku, za pomoc. I vám, Šerloku a Zrcátko. Vyberte si ty nejlepší stromky,“ povídá Jedlička.
„I jdi ty, a pojďte, ať ty stromky zavezeme tam, kam patří, za chvíli je Štědrý večer, “ chystá se hned Zrcátko k vozíku, zapřáhne Šerloka, Kotlík s Jedličkou zatlačí a vozík se vydá přes jezero na cestu do lesa. Když udělají vždycky třicet kroků, jeden stromeček spadne z vozíku, postaví se a hvězdná obloha na něj sesype z kornoutu malé vánoční hvězdičky. Než dojdou k zahrádce, táhne se za nimi alej ozdobených vánočních stromků, ten poslední postaví doprostřed zahrádky. Kotlík na něj navěsí červená jablíčka, zlaté oříšky, jeřabinky i malé balíčky, ve kterých je pro každého kamaráda malý dáreček. Z nebe se snese největší vánoční hvězda a posadí se přímo na špičku stromečku.
A právě včas - vánoce jsou tady. Větrná panenka s bráškou Větříkem přifoukli rolničkovou muziku, Sněžínek tancuje ve sněhových vločkách, už je tu také Časíčko a ostatní přátelé, aby spolu prožili krásnou nekazi vánoční noc.
Tak šťastné a veselé, kamarádi!